Kotvení
Kotvení se stalo v současném stavebnictví efektivní metodou zpevňování hornin, zemin a stavebních konstrukcí.
Kotvení je stavební postup, kdy se do konstrukce objektu a do přilehlé horniny vnášejí přídavné síly. Předností kotvení je možnost poměrně snadno na základě statického výpočtu volit velikost , směr a těžiště působení kotevních sil, aby po zavedení do soustavy sil působících na objekt zajistily bezpečně a hospodárně jeho stabilitu.
Kotvením se zajišťuje bezpečnost stavebních objektů proti svislému posunu účinkem vztlaku, proti převrácení, proti tangenciálnímu posunu a proti usmýknutí po kritické ploše v podloží.
Kotvení jako systém zajišťuje stabilitu stavebních objektů a okolního horninového a zeminového prostředí. Kotevní systémy jsou využívány při zakládání stavebních objektů, zpevňování podzákladí, kotvení stěn a dna stavebních jam, kotvení opěrných zdí a při mnoho dalších aplikacích. Kotevní materiály a technologie nacházejí stále širší uplatnění při vyztužování a stabilizaci podzemních děl - tunelů, kolektorů atd.
Nezastupitelnou roli má kotevní technika při stabilizaci a zpevnění sesuvy ohrožených svahů, násypů, zářezů a výkopů. V kombinaci s injekčními systémy vzniká komplexní systém, který zvyšuje účinnost vlastního kotvení.
Součástí kotevních systémů jsou různé typy kotev včetně příslušenství, polyesterové lepící ampule pro tyčové kotvy, injekční hmoty na cementové, organicko-minerální nebo PUR bázi, včetně čerpadel pro jejich dopravu.
Utěsnění
V současnosti, kdy jsou navrhovány stále složitější stavební díla, se stává nutností zajistit co nejlepší podmínky pro jejich realizaci a zejména pro jejich následnou funkci bez poruch. Utěsnění stavebních konstrukcí a horninového prostředí se stává v soudobém stavebnictví samostatnou disciplínou. Důvodem je nárůst stavební činnosti obecně a zároveň vstupuje problematika řešení utěsnění stavebních objektů a konstrukcí realizovaných v době minulé. V souběhu s těmito aspekty se velmi dynamicky rozvíjejí technologie a materiály vhodné pro tyto typy sanačních opatření. Stále více jsou nabízeny nové technologie a materiály pro různé druhy typových poruch stavebních konstrukcí. Jedná se zejména o materiály pro těsnění průsaků včetně proudící a tlakové vody a pronikajícího plynu, těsnění stavebních jam pod hladinou spodní vody, preventivní a dodatečné utěsňování pracovních a dilatačních spár stavebních konstrukcí, vytvoření dodatečné rubové izolace staveb, utěsnění prostupů kotevních prvků opěrnými konstrukcemi a řada dalších nasazení.
Zpevnění
Nedílnou součástí oprav starých stavebních konstrukcí je jejich zpevnění. Díky dokonalejším materiálům, technologiím a také s využitím moderních mechanizačních prostředků jsou tyto opravy stále efektivnější a zaručují výrazné prodloužení životnosti staveb. Jedná se především o zpevňování základů a podzákladí rekonstruovaných objektů, zpevnění zemin a skalních hornin a zpevnění betonových, cihelných nebo kamenných konstrukcí. Řešení těchto problémů se provádí mimo jiné zpevňující injektáží s použitím chemických injekčních hmot a hmot na cementové bázi.
Stabilizace
Výstavba nových stavebních objektů anebo různé konstrukční úpravy stávajících objektů si velmi často vyžadují provést preventivní zlepšení mechanických vlastností horninového masívu – tzn. stabilizaci průvodních zemin nebo skalních hornin. Dlouhodobou stabilitu přírodního prostředí je možné zajistit různými způsoby geotechnických postupů. Mohutný nástup výpočetní techniky v posledních letech přinesl současně také převratné změny v technologických postupech. Tyto změny se odrazily nejen v používaných technologiích ale také v aplikaci nových materiálů za současného tlaku na tvorbu a ochranu životního prostředí.
Běžně se v současnosti provádí stabilizace nadloží ražených tunelů a kolektorů včetně čelby těchto liniových děl a zlepšení vlastností základových zemin pod různými stavebními konstrukcemi. Sem patří také zakládání hloubených podzemních staveb, zakládání na poddolovaném území a speciální zakládání věžových staveb, vodojemů, komínů a stožárů. Dále se zajišťuje stabilizace stěn i dna stavebních jam, sesuvných území, opěrných a výztužných konstrukcí ale také např. stabilita hydroizolací.
Vyplňování
V současnosti vyvstává stále častěji problém výskytu neevidovaných nebo nově se vytvářejících volných prostor a to zejména při výstavbě liniových podzemních děl. Velmi často v důsledku těchto volných prostor dochází ke ztrátě stability, při nižších nadložních vrstvách k problémům na povrchu a vždy mají za následek zpoždění výstavby a v neposlední řadě také zvýšené nebezpečí pro pracovníky. Pro volbu materiálu je vždy nutné stanovit požadované parametry na výplňový materiál a to zejména pevnostní a také určit čas, za který má již hledaný materiál přenést požadované zatížení.
Pro řešení těchto problému je k dispozici řada soudobých technologií a materiálů ať již na chemické nebo cementové bázi. Řada z nich při vyplňování zvětšuje několikanásobně svůj objem, což je značná výhoda při velkých objemech nebo při špatné dopravní cestě.
Na začátek stránky
Kotvení se stalo v současném stavebnictví efektivní metodou zpevňování hornin, zemin a stavebních konstrukcí.
Kotvení je stavební postup, kdy se do konstrukce objektu a do přilehlé horniny vnášejí přídavné síly. Předností kotvení je možnost poměrně snadno na základě statického výpočtu volit velikost , směr a těžiště působení kotevních sil, aby po zavedení do soustavy sil působících na objekt zajistily bezpečně a hospodárně jeho stabilitu.
Kotvením se zajišťuje bezpečnost stavebních objektů proti svislému posunu účinkem vztlaku, proti převrácení, proti tangenciálnímu posunu a proti usmýknutí po kritické ploše v podloží.
Kotvení jako systém zajišťuje stabilitu stavebních objektů a okolního horninového a zeminového prostředí. Kotevní systémy jsou využívány při zakládání stavebních objektů, zpevňování podzákladí, kotvení stěn a dna stavebních jam, kotvení opěrných zdí a při mnoho dalších aplikacích. Kotevní materiály a technologie nacházejí stále širší uplatnění při vyztužování a stabilizaci podzemních děl - tunelů, kolektorů atd.
Nezastupitelnou roli má kotevní technika při stabilizaci a zpevnění sesuvy ohrožených svahů, násypů, zářezů a výkopů. V kombinaci s injekčními systémy vzniká komplexní systém, který zvyšuje účinnost vlastního kotvení.
Součástí kotevních systémů jsou různé typy kotev včetně příslušenství, polyesterové lepící ampule pro tyčové kotvy, injekční hmoty na cementové, organicko-minerální nebo PUR bázi, včetně čerpadel pro jejich dopravu.
Utěsnění
V současnosti, kdy jsou navrhovány stále složitější stavební díla, se stává nutností zajistit co nejlepší podmínky pro jejich realizaci a zejména pro jejich následnou funkci bez poruch. Utěsnění stavebních konstrukcí a horninového prostředí se stává v soudobém stavebnictví samostatnou disciplínou. Důvodem je nárůst stavební činnosti obecně a zároveň vstupuje problematika řešení utěsnění stavebních objektů a konstrukcí realizovaných v době minulé. V souběhu s těmito aspekty se velmi dynamicky rozvíjejí technologie a materiály vhodné pro tyto typy sanačních opatření. Stále více jsou nabízeny nové technologie a materiály pro různé druhy typových poruch stavebních konstrukcí. Jedná se zejména o materiály pro těsnění průsaků včetně proudící a tlakové vody a pronikajícího plynu, těsnění stavebních jam pod hladinou spodní vody, preventivní a dodatečné utěsňování pracovních a dilatačních spár stavebních konstrukcí, vytvoření dodatečné rubové izolace staveb, utěsnění prostupů kotevních prvků opěrnými konstrukcemi a řada dalších nasazení.
Zpevnění
Nedílnou součástí oprav starých stavebních konstrukcí je jejich zpevnění. Díky dokonalejším materiálům, technologiím a také s využitím moderních mechanizačních prostředků jsou tyto opravy stále efektivnější a zaručují výrazné prodloužení životnosti staveb. Jedná se především o zpevňování základů a podzákladí rekonstruovaných objektů, zpevnění zemin a skalních hornin a zpevnění betonových, cihelných nebo kamenných konstrukcí. Řešení těchto problémů se provádí mimo jiné zpevňující injektáží s použitím chemických injekčních hmot a hmot na cementové bázi.
Stabilizace
Výstavba nových stavebních objektů anebo různé konstrukční úpravy stávajících objektů si velmi často vyžadují provést preventivní zlepšení mechanických vlastností horninového masívu – tzn. stabilizaci průvodních zemin nebo skalních hornin. Dlouhodobou stabilitu přírodního prostředí je možné zajistit různými způsoby geotechnických postupů. Mohutný nástup výpočetní techniky v posledních letech přinesl současně také převratné změny v technologických postupech. Tyto změny se odrazily nejen v používaných technologiích ale také v aplikaci nových materiálů za současného tlaku na tvorbu a ochranu životního prostředí.
Běžně se v současnosti provádí stabilizace nadloží ražených tunelů a kolektorů včetně čelby těchto liniových děl a zlepšení vlastností základových zemin pod různými stavebními konstrukcemi. Sem patří také zakládání hloubených podzemních staveb, zakládání na poddolovaném území a speciální zakládání věžových staveb, vodojemů, komínů a stožárů. Dále se zajišťuje stabilizace stěn i dna stavebních jam, sesuvných území, opěrných a výztužných konstrukcí ale také např. stabilita hydroizolací.
Vyplňování
V současnosti vyvstává stále častěji problém výskytu neevidovaných nebo nově se vytvářejících volných prostor a to zejména při výstavbě liniových podzemních děl. Velmi často v důsledku těchto volných prostor dochází ke ztrátě stability, při nižších nadložních vrstvách k problémům na povrchu a vždy mají za následek zpoždění výstavby a v neposlední řadě také zvýšené nebezpečí pro pracovníky. Pro volbu materiálu je vždy nutné stanovit požadované parametry na výplňový materiál a to zejména pevnostní a také určit čas, za který má již hledaný materiál přenést požadované zatížení.
Pro řešení těchto problému je k dispozici řada soudobých technologií a materiálů ať již na chemické nebo cementové bázi. Řada z nich při vyplňování zvětšuje několikanásobně svůj objem, což je značná výhoda při velkých objemech nebo při špatné dopravní cestě.
Na začátek stránky